i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák,
pustošící zahradu.
Neboť láska vás nejen korunuje,
ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst,
láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu
a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům,
lnoucím k zemi, a otřásá jimi.
Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni,
abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.
To vše má láska s vámi učinit,
abyste mohli poznat tajemství svého srdce
a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.
Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu
a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob,
kde se budete smát,
ne však celým svým smíchem,
a kde budete plakat,
ale ne všemi svými slzami.
Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.
A nedomnívejte se,
že můžete usměrňovat běh lásky,
neboť láska, uzná-li vás toho hodnými,
bude sama řídit váš běh.
Láska nemá jiné přání,
než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání,
pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina,
zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky,
a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem
a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne
a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci
a s písní chvály na rtech.
Chalíl Džibrán: O lásce
